Na prsou tvých jsem hlavu skládal
a dřímal, snil a odpočíval:
a přece zas tam po jezeře
tam v lůně hor bych v loďce splýval!
A oko tvé tak krásně skorem,
jak nezabudka v horách svítá:
však krásnější než nezabudka
tam genciany kvítek skvítá.
Dost dřímoty té měkké, sladké! –
Jdu veslem vládnout na jezero,
jdu výš, kde kvetou genciany
a drobných pestrých písní stero.