A já prosil: ještě jednu,
o Honzovi, hloupém Honzu,
na vandr jak do světa šel,
a když buchty sněd’, jak plakal!
A než Honzík buchty snědl,
na klíně jsem usnul sladce
a mně zdálo se, že princem,
zlatým princem jsem neb králem.
A teď tady – na cizině
sedím po tmě osamělý,
že bych plakal jako Honzík,
na vandru když buchty dojed’.