Na soutoku dvou řek, z nichž jedna morosní a chmurná Sibylla –
jsem dům svůj vystavěl a čekal jsem, že přijdeš, jak jsi slíbila. –
Na soutoku dvou řek, z nichž druhé řečiště se v parabolách ztrácí,
jsem skřížil ruce své a zvykal myšlence: co mého jest, to brát si. –
Na soutoku dvou řek přírody souzvuk jediné srdce lidské
jen rušilo svým nedochůdným tempem pomalým – – Profylaktické
jsem opatření činil všemožné – to přísahám ti – (proč? snad vím to),
by žádné druhé srdce se nepotkalo se sirým srdcem tímto. – –
Na soutoku dvou řek, z nichž každá záhadná a poniklá a děsná,
jsem prohrál partii, když staré tradice jsem budil ze sna.
Na soutoku dvou řek jsem – ruce na prsou – stál dlouho zasmušený;
do třásní pláště mého stříkaly z vln špinavých syčící pěny
a praskaly – – Na plášti řasnatém špinavé maje žvance,
svým Smutkům slavnostní ku tvému adventu jsem dával ordonance.