PÍSEŇ –

Učinil jsem resoluci, že mi jeden máj zardousí, neb znesmrtelní moje scheptomaj –.

Že mi v duši rozervané jarní povodní nezabudky rozeplane lásky pochodní,

že mne dále píti nechá z toho kalicha, neb mé cesty kamenité jarem zadýchá.

Že mé steny hysterické lidském o štěstí k nějakému slitovníku ráčí zanésti,

že mi jednou časně z rána v světla náručí stará větev zohýbaná v okno zazvučí,

zazvučí a v prsten vlásků z hlavy dítěte pod polibkem víry čisté zlatě vykvete – – – – –

Resoluce už se stala, nelze ustoupit. Buď ten kalich, nebo štěstí – jedno budu pít!

Jedno přijde nevoláno šílíc závratí – to druhé snad resignace v dobré obrátí –.

Rozhodl jsem jednou pro vždy, že mi tento máj zardousí neb znesmrtelní moje scheptomaj –.