Šel Jeník sám tím pustým lesem,
Anička moudrá nešla s ním.
Ta mouka známá (z pohádky je)
už dávno stezku domů kryje,
teď musí házet kamením,
hola, hej, kamením!
Je Jeníkovi les už fádní –
(no, řekněm zkrátka):
Je Jeníkovi hrozně k smíchu
známá pohádka – –
Můj Jeník z lesa skáče – hola!
a ze zvyku už: babo! volá.
Však nastojte! Či je to klam?
A Jeník patří zas a zase –
a v hlavě mu to divně zní:
chaloupka v troskách, perník ten tam –
Klapzuba nudou sežrala se,
ta rodu svého poslední – – –