Jsou květy hluboko –. Zda přijdeš s květy
v můj smutný život, opuštěný, kletý,
živote nový, světe tužeb nových –?
Zda přijdeš v jasu jiter červencových –?
Zda přijdeš s květy, až zas slunce vzeplá,
až bude v duších mnoho, mnoho tepla
a do duše, v níž teplo dávno není,
svým dětským pláčem vneseš vykoupení –?
Přijď, drahé neznámé, tvé oči hřejí, hřejí,
přines v nich pomněnky, ty duše z duše její –
přijď, sladká zástavo, obraze její drahý,
hlavičko dětská se známými tahy,
klid přines mně i jí, ať naše touha celá
zlomí se měkce v odříkání těla,
ať po té oběti, již přinesli jsme spolu,
splní se míra velkých našich bolů
a v divném soužití ať počne život nový – –!
– – Ať není třeba smrti Wertherovy!