Ne, aspoň ještě dnes mi neumírejte, průhledné chrpy!
Pan Werther nepřijde – on nevýslovně trpí...
Aspoň ještě dnes mi nelžete, draze vykvetlé chrpy!
To budou smutné vánoce – však přijít musilo to...
Pan Werther půjde na cesty a od vás, bílá Lotto,
na cesty daleké a nenávratné – jen od vás pryč, má Lotto!
Vy bezstarostně usnete na svatebním svém daru,
chlad jakýs divný zavládne v tom domě u Wetzlaru...
Jen neutrhněte ty chrpy se svatebního daru!
Pan Werther půjde vyhledat své chudé mecenáše
a náhodou vás požádá snad o bambitky vaše...
Vás, drahá Lotto Wertherova, až najde mecenáše.
Ty listy spalte nečteny, a važte pilně slova,
a buďte ženou oddanou do hněvu manželova...
Pan Werther tvrdě nesmýšlí, říkaje vám ta slova...
A až vás začnou trápiti, tož řekněte těm dětem:
Pan Werther za pohádkami že vyšel tajně světem
a že je všechny vypoví těm vašim drahým dětem...
To vše snad zítra... Jenom dnes, mé smutné, choré chrpy,
mi ještě neumírejte... Pan Werther velmi trpí...