Před čtrnácti dny, předevčírem, včera,
vždy tentýž stav. Proč, nemám tušení.
Úzkost mně tiskne hrdlo. Nedůvěra
mé smysly svírá v trapném vzrušení.
Zní neupřímnost v slovech. Podezřele
působí důvěrnost svým úsměvem.
Podání ruky lest je nepřítele,
a mlčení je záští projevem.
Cos hrozivého z budoucna se řítí
a láme vše. Kde pravda je, kde lež?
Darmo tvůj důvtip v chladný prostor svítí.
Odkud jsi přišel? Co jsi zač? Kam jdeš?
Země se dusí v suchém letním žáru.
na nebi hoří slunce lhostejné,
živočichové zajímavých tvarů
znaveně vlekou břímě nestejné.
Budovy, jež lze stěží rozeznati
od sebe, vroubí dlouho ulici.
V kalhotách, v sukních po dlažbě se klátí
opice podivně se šklebící.