Ani mráz a ani sníh –
jsou to nyní zimy!
Člověk pranic nemá z nich
krom chřipky a rýmy.
Ale dnes vše bílé je,
a jsou zprávy z hor tu,
z kterých srdce okřeje
milovníkům sportu.
Svobody dech burácí
na vysokých kopcích;
výtečné tam domácí
uzené je v obcích.
Vzpomínka též na srnčí
vynoří se v hlavě.
U dveří v tom zadrnčí
zvonek pronikavě.
Podíváš se do síně.
Klobouk v rukou žmolí
chlap a o své rodině
cosi zadrmolí.
Sotva k práci sedáte,
zvonek zazní zase.
„Starý kabát nemáte?“
dráteníček ptá se.
Po něm říkat o dar ti
přijde ještě kdosi;
otrhaní caparti
o almužnu prosí.
Bratře, stejně jako ty
o lidech soud valný
nemám; chlap jde z žebroty
rovnou do kořalny;
kabát k vetešníkovi
putuje, a k snědku
koupí si kluk cukroví
a spíš cigaretku.
Při tom nic dost ukryto
není před dareby. – – –
Blaze tomu, který to
nemá zapotřebí!