Jako kdysi bojovnost bývávala muže ctnost, je mu zase v tomto čase zdobou mírumilovnost.
Králové a šlechtici, politici, státníci do srdcí a po papíru rozsévají lásku k míru.
Jednak je to doby vkus, jednak stojí za pokus také Nobelova cena, kterou bývá odměněna
snaha moudře projevená. Také k nám se přivalila osvěty a pacifismu mocná vlna. Hlavně byla
zásluha to realismu, který silně duchovní zvedl v Čechách úrovni, z ciziny k nám myšlenkové
proudy uváděje nové nebo aspoň zánovní. Člověku se špatně daří v mládí a hůř ještě v stáří.
Čeká na tě rakovina, cukrovka či nemoc jiná. Osud není to tak skvělý čekat na smrt na posteli.
Lépe je snad na bojišti skonat v krve tratolišti. Tráva kolem zavoní a šavlenka zazvoní.
Ale věc ta má svůj háček a řekne vám posměváček: Lidi, nechte toho radš’! Letopisec příští doby
označí kdys vaše hroby: Padli nevědouce zač! Ještě hůře může soud budoucnosti dopadnout.
Neboť srdce zatvrzelé pochopiti nemůže, že je čestným pro muže zhynout za své nepřátele.
Černý orel rozkročený od Baltu až k Adrii pýchy pohled nezkrocený vrhá po Evropě celé,
po Africe, Asii, po všem světě dokola. Kde je srdce dosti smělé, které jemu odolá?
Nezdolnému vítězi mečem, ohněm, penězi všichni jsou již poddáni, Slovani i Románi.
Rakousko chce stavět lodě a kontingent zvětšuje. Každý ví to, komu k škodě a komu to k zisku je,
všem je známa ona firma, co hlasuje všema čtyrma a která již druhou věčnost čeká na vítěze vděčnost.
Cookies on Poetry Cove