Někdo chce, by dobrou míru
nalévali v hospodě,
jiný je zas přítel míru,
žít chce s každým ve shodě.
Osobou, jež v teple sedíc
libuje si v tomto stavu,
není každý trůnu dědic.
Mnohý chce si získat slávu
a za zvuků kutálky
vésti lid svůj do války.
K Berlínu jsme přifařeni,
a tak nám to jedno není.
Pomazaných vládců hlavy
dožijí se snadno slávy
zírajíce z povzdálečí
na válečné nebezpečí.
Italský král s milenou
manželkou svou Helenou
lehce nesou války břímě,
neboť sedí spolu v Římě.
Taky sultán v Cařihradu
hoví sobě v harému,
kdež mu ženy hladí bradu,
a při tom je dobře mu.
Za ně jejich vojáci
od štrapace k štrapaci
ploužejí se v Africe,
je jim horko velice,
snášejí, ach, mnohou trýzeň,
nečistotu, hlad a žízeň,
ve dne mají choleru
a v noci spí na kvéru.
Italie, Italie,
ukrutnost tvá k nebi vyje!
V Tripolisu střílí dneska
tvoje divá soldateska
na bezbranné Araby,
na muže jak na baby!
Krásná věc jsou sympatie,
neb se při nich dobře pije –
Italie, Italie,
ty jsi přišla o všecky!
Půlměsíc však turecký
též nám nesympatický je,
známeť dobře z Balkánu
smutný osud Slovanů,
co musili po staletí
od Turků tam vytrpěti.
Tož když docházejí z dálky
zvěsti nás o hrůzách války,
díváme se na tu spoušť,
která vylidňuje poušť,
na ssutiny, na rovy,
jež o lidstva svědčí zlobě,
řkouce: Bože, díky tobě,
že my nejsme takoví!