Zazněl pláč matky domoviny
nad nepodařenými syny.
Jak mají občané být řádní,
když krade starosta a radní?
Jak možno za vlast bojovati,
když z Vídně na volby se platí,
a když muž vaší důvěry je
zároveň v službách policie?
Pochybné osobnosti všecky
očima kroutí pokrytecky:
– Písničku spusťte zase jinou,
vždyť zadáme si před cizinou.
– Též nedůvěra k politice
šíří se v lidu víc a více. –
Zbabělci, strašte svoje tchyně
a ženy. Co nám po cizině?
Ta o nás malý zájem jeví
a ani, zdali žijem, neví.
A lid ať myslí víc jak dosud,
než svěří někomu svůj osud.
Jen huba ho pak neomráčí
a mazanost mu nepostačí.
S myšlením přijde láska k činu,
jež osvobodí domovinu.