Co jsou státní nezbytnosti
v našem smutném životě,
o tom leckdo zkušenosti
má při dnešní drahotě,
když ho chytla do svých tenat
dívka, s kterou je teď ženat
řádně podle zákona.
Za klobouky, šaty, pláště
musí prachy klopit, zvláště
když začíná sezona.
Zbrojení, jež u Rakouska
nemá ovšem smyslu kouska,
věcí trochu chytřejší je
v státě, jenž má kolonie,
neboť ten jak špatné zboží
naloží s pomocí boží
lenošivé dobrodruhy,
kteří ostudu a dluhy
plodí, na loď, a pak pouští
je do horkých, prázdných pouští.
Chlap tam lehne pod banánem
a myslí si, že je pánem.
Rakousko též pochlubit se
může osadou, a sice
zem Františka Josefa,
toť je její název. A
je tam stále náledí.
Leží bílí medvědi
na ledovcích, jichž je moc
v kraji tom, a hledí s výšky
v sněhu závěje, kde lišky
dávají si dobrou noc.
Dle nynější konstelace
není nepřátel co bát se,
leda přátel. Trojspolek
nestál takto za kolek.
Proč pak před odpovědností
strach mít za těch okolností?
Tož rci: „Máme vojska dost
pro zlost jako pro radost“.
Zachráníš stát od bankrotu
a ušetříš mnoho potu
lidu, jenž je beztak na psu.
Řekni: Ne! a zavři kapsu,
ať jsi krejčí nebo švec
nebo konservativec!