Nemusí příliš, lidé zlatí,
mít člověk jasno v kotrbě,
by mohl pěkně malovati
svým bližním straky na vrbě.
Živobytí je stále dražším
a visí výš chléb vezdejší,
vzdor vymoženostem všem našim
je život stále hloupější.
V budoucnu snivé utopie
lék našly strasti pro všecky.
Však překonal je – nechať žije! –
socialism vědecký:
Půdy a vůbec majetníkem
všeho kdys bude pouze stát.
Z nás každý bude úředníkem
a budem plat i pensi brát.
Útvary dnešní musí padnout
a z vůle lidu jedině
celému světu bude vládnout
pak soudruh Bebel v Berlíně.
Vojska se zruší. Bude nudou
nanejvýš člověk ubíjen.
Lidé se milovati budou
i ve dne a ne v noci jen.
Národů nad bratrstvím slavně
se nová doba rozední. – –
Vše bylo vypočteno správně
do podrobnosti poslední.
Než nějaké vždy lapalie
radosti zkazí nevinné:
čeština oprávněna-li je
v Rakousích Dolních čili ne.
Kde mamon umístiti má se –
též tato přišla otázka –
ve vídeňské či pražské kase?
A vznikla z toho neláska.
Vše vypočteno, lidé zlatí,
podrobně bylo, jak jsem řek’.
A když se to dnes trochu hatí,
tož nechejme to na zítřek!