Němci vyjevení celí
běží k místodržiteli.
„S prosbou přicházíme dnes my –
ten slet konati se nesmí.“
Excelenc dí: „Líto je mně,
Morava je česká země.“
Dobrá rada je jak zlato,
věděli hned, kudy na to.
D’Elvert skáče, křičí: sláva!
a vědomost Němcům dává:
„Do Brna pospěšte všici,
burši, plotňáci a šici!“
Wieser volá: „Už to máme,
každý Sokol nohu zláme.
Budem dláždit, asfaltovat
a ulice rozhrabovat.“
Róra zem by rozryl nehtem,
valí velké sudy s dehtem.
Jarolim pohání herku,
v cestu staví vozy štěrku.
S motykou k nim letí Fischel,
co teď k predikátu přišel. – –
Bodejž by už, hadí plémě,
pohltit vás chtěla země!
My své hosty přivítáme,
vaše záští vaz vám zláme.
Naschvály vás nezachrání,
budem přece v Brně páni!