Má zima půvab svůj, když padá sníh
a mládež v mrazu bruslí na potoku,
však nemohu říc’, že to v očích mých
má význam týž, jak teplejší část roku.
Slunce je slunce. Kromě zábavy
člověk si ještě zrestauruje nervy
a svoje tělo trochu vyspraví,
než definitivně je snědí červi.
Léčení tohoto však podstatný
příkaz je: Nelehnout si do postele!
V přírodě volné pohyb vydatný
odporučiti nelze dosti vřele. – –
Jdeš po silnici. Na svém výletě
máš radost ze zeleně, z krav i z kobyl
tak dlouho, dokud nepřejede tě
jak čert vpřed řítící se automobil.
V oblacích dýmu benzinového
a v mračnech prachu tvorové se dusí.
Kdo k štěstí nos má, rukou tiskne ho;
ovšem též k tomu prsty míti musí.
Stranou se uchýlíš. To pod okap
jsi přišel z deště. Náhle končí mez ta
či stezka ta. A třeba ještě chlap
se na tě osopí: „Je tady cesta?“
V lese si čtením četných výstrah zrak
lze zkazit... Ach, proč nemohu v tu ránu
v oblohu modrou vzletět jako pták
či aspoň vznést se na aeroplanu?!