Ležel jsem ještě v posteli
a světil modré pondělí.
Listonoš z nejlepšího spaní
mě vzbudil doručiv mi psaní.
Poznal jsem známou ruku hned,
roztrh jsem obálku a čet’
ty těsné, rázovité řádky
své příliš starostlivé matky.
Doma prý není mnoho změn,
a zemřel starý berní jen.
Bratr je zdráv, i sestra zdráva,
jen otec trochu postonává.
A když jsem dopis přečetl,
stesk do duše mi zalétl.
Co s přáteli? Dnes pil jsem s nimi,
a v nouzi pětku nepůjčí mi.
A člověk jde tak sám a sám
vstříc nehostinným končinám,
lhostejný k lidem a k své době
a plný trpkosti sám k sobě.