Králové staří truchlí na svém trůně
a bázeň jímá šlechtu bezduchou,
sny básníků, jichž duše smutkem stůně,
se choře barví tesknou předtuchou.
Rouhači skleslí staví bohu chrámy,
bursovní židi činí pokání,
hnilobný zápach prostopášné dámy
k potlačování vášně dohání.
Pro klid své duše nejtěžší si víno
a nejvřelejší ženu vyberu. –
Vybízím vás, má drahá, vilná Fryno,
k jednomu tanci v tlamě krateru. –