Tenounce zvuk houslí zpívá,
bodře bručí basa.
Dupot, výskot, proudy piva,
veselí se chasa.
V kruh se rozstoupli té chvíle
chlapci s dívčinami,
vprostřed hulán ruku v týle
řinčí ostruhami.
Nese vraník svého pána
v nelítostnou válku.
Panna jako malovaná
šátkem mává v dálku.
Ticho, ticho! pozorujem,
že se kdosi durdí,
proč jen pořád roztahujem
staré haraburdí?
Moudrý může veselit se,
ale hledí s patra
na ty, co si ničí plíce,
ledviny a játra.
Rodičům, jimž berou syna,
zdravý rozum praví,
co je lidská řezničina
přes pozlátko slávy.
Z výkladů těch jsem si odnes’
mnoho v mysli vděčné
a vím, že jsou pravdy pro dnes
a pak pravdy věčné.