Dvě modré oči smutně v sny mé svítí. –
Snad za hříchy mé vášně je to trest. –
Mně teskným žalem rozvlnily žití
a kdo ví, komu v touze budou kvést.
Můj smíchu cynický, proč mlčíš dneska?
Vždyť plno žen je večer na ulicích,
a mezi nimi stvořeníčka hezká,
smyslné růže žhnou jim na lících
Zmlknul můj smích i hrdost má a síla.
Před holkou hrbím hřbet svůj odporně,
jež přede mnou své dveře přirazila.
O kousek lásky žebrám pokorně.