Jednotvárný beze změny
život nemá žádné ceny.
Svědčí tělu jako duchu
trochu pohybu a vzruchu.
Na venkově dovolenou
svou chce ztrávit měšťák. S ženou,
s dětmi dá se na cestu.
Sedlák touží po městu.
Rovněž těší se jak děti
naši poplatníci, že ti,
co jim v kapsu sahají,
alespoň se střídají.
Když taková vláda padne,
nevzkřísí jí slzy žádné,
a tu, která přijde za ni,
ani jásot nezachrání.
V programové vládní řeči
moudrost menší je či větší
podle toho, kdo ji říká
a jak velí politika.
Někdo hlas svůj mocně zvedá:
Bez Čechů se vládnout nedá!
Němec zase kultury
zářící má na fůry.
Napnem-li však příliš strunu,
řekne si důvěrník trůnu:
Málo smyslu – mnoho hlav!
Mám čtrnáctý paragraf!
Každý má svou stránku slabou,
poslanci se v hlavě škrabou:
Himmellaudonsakrament,
zas čert bere parlament!
Nechce se jim jíti domů,
nadávají: U sta hromů!
jako špatní manželé,
co se bojí postele.
Sestrkují dohromady
rozum do věhlasné rady
zachraňují ústavu,
jako by šlo o hlavu.
Ach, ústava darovaná
není štěstím pro občana,
když zůstává v platnosti
jenom z vládní milosti.
Neb v tom právě její cena
vězí, když je vynucena.
Pak je teprv svoboda
cenným statkem národa.