Slunce umírá s večerem.
Ve prachu zvířeném davy
vesele proudí Praterem.
Lid jednou v týdnu se baví.
Čas nudný v hospodě zabíjím.
Co venku je rušno a živo,
zdlouhavým douškem dopíjím
z prasklé sklenice pivo.
Tobě, má milá, na zdraví!
– Víš, za dar tvého těla,
když jsi se v extasi pohlaví
úděsem přijetí chvěla.
Na zdraví tobě a na zdraví všem,
kdož tebe užili, drahá,
a všem, které ještě vášnivým rtem
ve křeči zulíbáš nahá!
Kol oken hrne se v soumraku
dav příručích, prostitutek,
žen s dětmi, služek a vojáků:
Mně zpívá nad hlavou smutek:
že pijáku dotěrná reflexe
požitek z opilství kazí,
že marně vzněcuje člověk se,
když v duši skepse ho mrazí.