S tou lidskou ctností, dnes teprv to vidím,
bývá to všelijaké.
Co jsem už neproved’! Skoro se stydím.
Zlodějem byl jsem už také.
V patnácti letech! Jaký pak kraval!
Těžko krást statisíce!
Na hruškách jsem si pochutnával,
co rostly u silnice.
Věc přišla k soudu. No, jakáž pomoc!
K soudu šel za mě můj táta.
Ten umí lhát! A na výpomoc
vzal ještě advokáta.
Co ti dva tam nalhali, nemohu vědět.
Byly to asi psiny!
Soudcům se zželelo nechat mě sedět.
Byl jsem zproštěný viny.
Však výčitky svědomí... To lépe ztrestá!...
Duše pod nimi zvadne...
Prý. Nevím. Nejsme snad z jednoho těsta.
Já nikdy neměl jsem žádné.
Ach, kdo pak za svoji povahu může! – – –
Vy odvracíte se v hnusu?
Pitomci hladoví, poctivé kůže,
vlezte si do špiritusu!