*** Když jsme se tak sešli,

Když jsme se tak sešli, kamaráde z mokré čtvrti, když jsme se tak sešli pospolu,

budeme to slavit, budeme se bavit, a to zase nejde bez alkoholu.

Člověk do zpovědi chuť má u vína, pěkně se to sedí, mile vzpomíná,

tu myšlenek tažní ptáci letí v širý svět, v opuštěný kraj se vrací roztoulaných let.

Však jsme věru, milý starý příteli, leccos prochodili, leccos viděli,

císařství i republiky, různé lidi, různé zvyky. Smutno člověku je, když pak pozoruje,

jak se, co nás v nadšení uvádělo na papíře, nepodobno k víře žitím promění.

Není život truchlivější u nás nežli jinde je, pouze obzor zúženější, méně naděje;

vyložiti možno dlouhou porobou to jen, je-li existencí pouhou národ spokojen.

Soukromé i všeobecné smutné poměry posilují pouze věcné naše závěry:

že líp tloustnout jako prelát v tupé sytosti a raději nic nedělat nežli hlouposti.