Paže svislé, beze slova sedíte tu, přátelé.
Hlava skleslá, smutek v očích, čelo bledé, nesmělé.
Teskníte, že zítra v cirku zhoubné meče v rukou svých
musíte svým žitím živit luzy potlesk, jásot, smích.
Že dnes ještě sedíte tu v úzkostlivé předtuše,
zítra mnohý ležet bude v písku cirku bez duše.
Slyšte, druzi, i vy, kterým zítřkem končí běh se dní:
Pěstě naše, meče naše, naděj’ naše poslední.