Z kasematy vás věznící
v tmu hoďte oheň smolnicí,
své pochybnosti dravé.
Má-li vzplát spása z plamene,
dál živte v kobce kamenné
své pochybnosti dravé.
Vy, kteří chcete slunce svit,
již silní chcete v středu žít
svých silných dcer a synů,
a kteří v dusném vězení
v tvář zříte na smrt zemdleni
bezkrevných dcer a synů,
vy, kterým touhy nezbytí
na cestu káže svítiti
v tmách tápajícím, bídným,
a jimž za pěstí zdviženou
jest jíti drahou určenou
v tmách tápajícím, bídným,
vy, kterým nestačí váš kout
své všechny síly rozvinout:
Ó pochybujte, druzi!
Čas brzy přijde k vyjití.
Ať každý plamen roznítí
svých pochybností dravých!
Z žalářní stavby prokleté
až trosky zbudou, vyjdete
s rudými pochodněmi.
A potáhnete tmou a tmou
kams v dálku, v dálku neznámou
si hledat Novou Zemi.