Poslyšte, všichni poplatníci,
konsumenti i obchodníci,
úředníci i dělníci,
rolníci, řemeslníci:
nehořekujte, že jste na psu,
a otevřete rychle kapsu,
stát si jde pro miliony
zas na lodě a kanony.
Povím vám něco pro potěchu
o osudu zlém starých Čechů,
abyste v špatné náladě
snad nekřivdili armádě.
Husitských válek po skončení
Čechové, kteří na válčení
si zvykli v bojích otčiny,
v žold vstupovali ciziny.
Lidskosti dbalo se tu málo,
pálilo se a drancovalo,
hrálo se v kostky při pivu
a člověk našel obživu.
Bohudík i zlé časy minou
a dneska máme dobu jinou.
Čech neslouží již v cizině,
nýbrž v své vlasti jedině.
Vojákem v době předepsané
rakousko-uherským se stane
a bere denně krejcarů
pět od slavného eráru.
To na nitě a na leštidlo,
zadarmo jídlo má i bydlo
a při německém komandu
má postaráno o švandu.
Po válečné těž slávě prahne,
a na Srby když nepotáhne,
tož doufá, že se do roka
to smele pro stav Maroka.
Pro africkou tu monarchii
mračí se Němec na Francii.
Ach, milý bože, jaká slast
je zemřít za svou drahou vlast!