Nekrotím sfingu theoriemi
ješitné büchnerské doktriny.
Zřím bezstarostně na nebe a zemi
jako ty polní rostliny.
Slunce se vlastním žárem svým spálí,
a klasy zemrou, abych já žil.
Jsou dálky, obzory, tesknící žaly,
abych se rythmem roztoužil.
Oběti mé se nekouří k bohu.
Dech smrti duši mou nezjitří.
Žitím se protloukám, jak nejlíp mohu,
bez velkých nadějí do zítří.