Má každý v mládí svoje pletky.
Machar kdys potkal sufražetky,
a jaktě přirozeno jest,
vzdych’: „Zde by měly růže kvést!“
Nad hlavou metrem přísně mával
a kdo je větší, přirovnával,
zda Hálek nebo Neruda.
Však byla z toho ostuda.
Zhlížel se věze v Žižky šatech
v svých sociálních demokratech;
současně ale pro buržousty
šibenic nastavět chtěl spousty.
Do čtení latinských pak knih
se zabral, moudrost čerpal z nich,
a stal se volným myslitelem
a římské církve nepřítelem.
Až budete číst tyto řádky,
překročil již práh padesátky.
Padesátky? Kdo, Machar? Ne?!
Myslil’s, že vůbec nestárne?
Pohříchu ano. Tož si vzdychni
a zdraví přej mu, jak my všichni,
a peněz mnoho ošatek
od měďáků až do zlatek.