Pod Svatou Horou v Příbrami
najal jsem za sedm zlatých
pokoj s třiceti soškami,
kříži a obrazy svatých.
Zima je věru trapná dost
každému božímu tvoru.
V létě táhnou mně pro radost
poutníci na Svatou Horu.
Přišlo procesí z Bavor. V něm
(pět neděl je tomu nyní)
holku jsem viděl – – oči jsem
nechat moh’ na Němkyni.
Zbožně jsem na ni zřel, bez mála
jak středověký šlechtic.
Ona se na mne usmála
srdce mé zlomiti nechtíc. – –
Zábavě naší nescházel
sentimentální nádech.
Večer jsem k městu ji provázel.
V noci jsem líbal ji v sadech.