Napsala mi psaní
srdce mého paní,
že mne bude milovati
do skonání.
Duše moje klidná
se zas rozrušila.
Proč mi děláš těžké srdce,
moje milá?!
Jako kočka s myší
se mnou jsi si hrála,
o lásce a záští stejně
jsi mi lhala.
Chtěl jsem tvoje srdce,
podala’s mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši
bílý plamen.
Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.
Za bezesných nocí
v lampy pološeře
šílenství mi dutě buší
na mé dveře.
Má tvé rudé rety
rozevřené v smíchu,
na panenském čele pečeť
krutých hříchů.
Má tvé modré oči
dětinské a lhavé
a tvé zlatě prozářené
vlasy plavé.
Má tvé bílé tělo
s všemi dary blaha.
Nelítostně na mé dveře
biješ nahá.
Hlava má je chorá,
a tak teskno je mně.
Pohádky mi vyprávět chce
černá země.