Hluboko pod zemí jsem rval
a trhal skalní stěnu.
Zatím pan správce miloval
mou hezkou mladou ženu.
Můj synku, bílé tílko máš
a hebounké máš vlásky.
Však dobře vím, že nejsi náš,
že dar jsi panské lásky.
Je, hošku, líto tebe mi
v té naší jizbě chudé.
Musíš jít se mnou pod zemi.
Tam zle se žít ti bude.
Tam z ocele dlaň zchromí se.
Kam ty s tvou ručkou malou?!
Těžko ti bude rváti se
se vzpurnou, tvrdou skalou.