Někdo má rád psy a koně, jiný opět nedbá o ně; ten rád krásný dívčí profil, onen je zas bibliofil.
Tak i v politice zhusta bývávají různá gusta: Jeden vidí v evoluci spásu, druhý v revoluci
a má v lásce barikády, onen taroky a špády nebo jinou bezúčelnost, ba i parlamentu dělnost.
Poslední druh amatérů zde jmenovaného směru ctí parlament lidový předem jako takový,
brání ho jak lvice mládě, že byl zvolen na základě téměř všeobecného a rakousky rovného
práva hlasovacího. Dobyl pernou práci ho lid a má v něm zastoupení, čehož jinde téměř není.
Je krom toho důvodu příčina té obliby jiného též původu. Není o tom pochyby.
Mnoho je jich totiž, kteří doufají a pevně věří, že parlament uzákoní, když ne letos ani loni,
tak snad jindy, pojištění invalidní – starobní, kterým lidé chudobní v krutých dobách uchráněni
budou před nejhorší bídou, do které tak často přijdou. Vědí pouze bozi věční, zda se sen ten uskuteční,
nebo zdali vzejde spása nám z argentinského masa! Mnohem však jsou jistější okolnosti vedlejší,
které z dělnosti se zrodí: Nové dreadnoughty a lodi jiné, větší kontingent, jak si přeje Vilém II.,
odhlasuje parlament! Vzrostou daně, státní dluhy, zase bude všecko dražší v milované vlasti naší;
budou schůze, deklamace, trochu krve z dešperace a moc řečí od lidí, co si na nos nevidí.
Cookies on Poetry Cove