Od rána jsem chodil, ptal se lidí;
odpověď jim na rtech zněla tatáž:
Panská půda je, co oko vidí,
panské lesy všude, kudy chvátáš.
Konečně jsem stanul u chatrčí.
U políček velkých jako dlaně
zakřiknuté dědiny se krčí;
těžce doléhá moc obra na ně.
Mnoho těch je, kdož se zřekli boje.
Odešli. Ti ale, co tu zbyli,
hovoříš-li s nimi, pány svoje
vychvalují jako lidumily.
Dovíš se, že opravila v místě
vrchnost kostel, dá si rovněž říci
co se týče školy; a pak jistě
přispěje též něčím na silnici.
Hrdost není to a předků sláva,
co zde farář vtlouká do věřících,
a boj za lidská to není práva,
čeho dočtou se v svých učebnicích.
Na myšlenkách se dnes nezakládá
pranic – a tím méně politika.
Slibujte, že bude zemská vláda
subvencovat obecního býka.
Těžce člověk životem se klepe,
než stářím a starostí se zhroutí;
naději, že jednou bude lépe,
přináší si z kostela a z poutí.