Bůh pomsty sedí nad mračny,
ohnivý zrak se k zemi dívá,
z ledovců vous má oblačný,
trůn s mlhou věčné noci splývá.
Hřích se člověkem zároveň
vzniká a na témže s ním srázu
dozrává, až pak žnec i žeň
zřítí se ve společnou zkázu.
Smrtí věc není skončena,
trest stihne vinníkovy syny;
až do pátého kolena
trpí oni za předkovy viny.
Lidstvo v svém dnešním vývoji
vyzrálo na to. Jako němá
tvář věčnosti se nebojí
a pak – kdo nechce, dětí nemá. –