Zde v němotě ustlali tobě,
kde smrtník jen do hroudy klepe,
a hlodavec hlínu jen chroumá, –
a řekli mi, že ti tu lépe.
Když nevidíš, kdo tady kleká
a láskou se modlí k tvé duši,
a pláčem svým – šíleně doufá,
že přece tvůj těžký sen zruší!
Já bloudím jak zbavená smyslů
tím strašlivým pohřbených sadem,
kol sladký šum listí mne zránil
a pálí jak uštknutí hadem.
Když zapěje v křoví tu ptáče,
mně zdá se to rouháním, smíchem,
a vy chcete zmírnit mou bolest
v své útěchy slově tak lichém!
Vždyť srdce mi krvácí, puká,
kdy smrtník tu v hroudu jen klepe,
a hlodavec hlínu jen chroumá
a řeknou mi – že ti tu lépe!