Chmurná noc, ni hvězdy jedné,
luna mračny zaniká,
Dunaj jen se šeří v dáli,
drobnou vlnkou utíká.
Ubíháš-li v dáli tajnou
nevědom si účele, –
jako já tam v pusté prázdno
prchám sobě, od žele?
Dunaji, o proude mocný,
daleko tvůj míří spěch,
konec veliké tvé pouti
v šírých moře ramenech.
Kde se o skalnaté břehy
tisíc vln tvých rozbije –
Dunaji, v tu mořskou hloubi
nes mé hoře – pohřbi je!