Azurem nebes obláčky táhly
bílé jak křídlo anděla,
po mezi, stezkách, tajemným dechem
mateří douška voněla.
U cesty jabloň šuměla tiše,
cvrčkové pěli ze žita –
kdož by ten půvab vycítil zcela!
kdož by ho užil do syta! –
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.