Ten povětrný mlýn u paty Velíše,
jak rukama když lomí!
dešť hustý roní se jak slzí ručeje,
až sklánějí se stromy.
Už leží obilí, jakby je pokosil
a nikde není ptáka,
jak kdyby odumřel i zpěv, i smích, i slasť,
i havěť všelijaká.
Jen obzor nade vším je věčně bez změny,
ten vysoký a dálný,
ať smutno na zemi anebo veselo,
on mračný je a kalný.