Jiné trosky halí větve v šumotu,
jak by zakrývaly jejich nahotu,
jenom Velíš bez ochrany ční
u nejkrutší úpal sluneční.
Sotva tušit možno hradu útvary,
ba i mech ten na nich už je prastarý,
dva, tři zbytky vyvětralých zdí –
jiné stopy oko nevidí.
Ejhle, tak to s věkem práce člověka;
toho, jenž je sláb, to vždycky poleká,
však, když duch ni v hrobě neleží,
co i na té práci záleží!?