Už Kazimíra Mušku dostihli
– víš, nevěrného tvého vojína,
jenž z bitvy tehdy zrádně uprchnul;
má platnosti tvůj rozkaz tehdejší
až dosavad? Má býti zastřelen?
A ty se ještě tážeš, Illove?
má dočasně jen váhy slovo mé?
Jen myslil jsem si, že to dávno už,
a milostí že bys si nezadal. –
Což nejsem Valdštýn, vládce – malý král?
Já chci, by pad’; to myslím, postačí.