Devátá s věže zazněla,
– červánky dosavad hoří,
na vlnách vzduchu trůní mír,
snivě jak tišina v moři,
ze zahrad okolních v šeru kdes
opojně dýše černý bez...
Žabek se ozvou chvílemi
kovově zvučící sněmy,
ozve se cvrček, křepelka
v přeletu při samé zemi,
stále pak ze zahrad, v šeru kdes
opojně dýše černý bez –
Pod oknem růže kvetoucí,
nad hlavou klenutí hvězdné – –
o, jaké blesky šlehají
z tužeb mých hlubiny bezdné
v čarovný večer, kdy z šera kdes
opojně dýše černý bez – –