Jak truchlivý kraj šírý,
kraj dálný, zatemnělý,
i na pahrbku v mlhách
ten smrček osamělý – –
tak jako já.
Chmur těžkých visí dolů
jak pochyb v duši mojí,
kraj čehos očekává
v tom trapném nepokoji – –
tak jako já.
Den posledně teď mrknul –
a večernice žádná;
noc objala kraj šírý,
je beznadějná, chladná,
tak jako já. – –