Poskakoval po zahradě
kadeřavý hošíček,
vyhazoval do povětří
květinový košíček.
Potom stanul u zábradlí
u kaliny poupěte.
„Proč pak se jen stále směješ?“
ptala jsem se dítěte.
„Proč se směji?“ a tu nový
smích mu skočil na líčko,
„že mi Pánbůh zdraví dává
a že svítí sluníčko.“