Já s tebou loučím se ty leto veselé,
v motýlu hynoucím, jenž zapad do chmele,
ve hroznech jeřabin, jež hoří pod snětí,
kde pták se zastaví, než k jihu odletí.
Ve mdlém dne úsvitu, západu mlhavém,
ve spěchu poutníka skrytého pod hávem,
ve pusté besídce, ve svlačci žloutnoucím,
ve vláknu pavučin proutím se vlekoucím.
V mracích, jež míří v dál jak lovci příšerní,
ve sloupech ohnivých při záři severní,
v ťukání sýkorky do zrna bukvice,
i v zpěvu divokém podzimní vichřice.
Tak s tebou loučím se, ty jaro veselé,
než času velemoc ti ve sníh ustele,
a snad než nového se jara dotoužím,
své vlastní veselí do hrobu pohroužím.