Co pak to, světluško,
v křidélku máš,
že se býť malinkou
hvězdičkou zdáš?
Kdybych jen věděla,
jak se to udělá –
nestačí um k tomu náš.
Že nejsi květinka,
že nejsi klas!
bych si tě vetkala
ve hnědý vlas;
tebe míť ve vínku,
zjasní mi pěšinku
mírný tvůj, světluško, jas.
Pěšinku ze sadu
v chaloupky stín
tam, kde se vyhoupnu
na lože klín,
kde mohu usnouti,
kde duch se nermoutí
v neklidu vědomí vin!