Tys líbán retem muz v tom hrdém, bílém čele!
tam stopa dumy znát za noci osamělé,
kdy v mlhách dříme kraj
a luna s hvězdami v to pletivo mlh třpytné
roj jisker rozsype a slzy čarosvitné,
i mění zemi v báj.
Kam zírá oko tvé, tak upjatě, tak z hloubí?
zda v konec světů všech, jež hlubný obzor vroubí
tak hluše, sinavě?
zda je to beznaděj, či touha jemných duší,
jež tiše dojímá, leč do základu vzruší?
Ne, ty sníš o slávě!