O, znič ty lupeny, je neklaď na mou skráň,
kde by mne pálily jak jantar hořící,
a prosím, nezpívej! ve sladkém hlase tvém
já slyším z pralesa zuřivou tygřici.
A probůh žádám tě, nehovoř o citu,
že darmo pro mne zplál do sebe zamčenou,
a – zapřisáhám tě, nemluv mi o lásce,
při jejíž jméně dnes se stanu šílenou!
Ó pryč mi s očí dnes, já zřít tě nemohu,
já v tebe nevěřím – já v lásku nevěřím,
a jsi-li bez poskvrn, já budu rouhat se,
– dnes nevěřím.
Jen probůh s očí mi, a pak mne třeba skol,
vše já ti odpustím, tak tobě přisáhám,
sice mne nepoznáš, – sama se nepoznám,
tak přisáhám!! – –