Zlaté město Libušino,
pod Petřínem, na Vltavě,
když tak na tě vzpomenu si,
plakala bych usedavě.
Proto mluví převýznamně
každá stěna, každý kámen,
by nám v líci nad tvou změnou
vzhořel rudý studu plamen?
Kde tvá řeč, jež s trůnu zněla,
z královských řad bojovníků?
bolno vidu, trapno slechu!
naříká si – v čeledníku...
Co nám zbylo z naší slávy?
z kalichů jen pouhé střepy,
nyní vstana co bys našel,
tatíčku náš, Žižko slepý!
Hučí proudy Vltaviny
smutně v půlnoc, smutně z rána,
sláva města Libušina
zahrabána, zahrabána. –