Ráda já se dívám
v pěkné lidské oko,
do té studně jasné
dolů přehluboko.
Když z té hloubi zírá
duše přímá, prostá,
ó jak takového
ráda vítám hosta!
A přec často s námi
divná hra se tropí,
že i před tím pěkným
naše v zem se klopí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.